Začátek května v ulicích

Myslel jsem si, že nemám čas fotit. Omyl. Času je dost, jen jsem zase zapomněl jak se dívat okolo sebe a hledat ty drobné zajímavosti. Takže pěkně znovu, zpomalit, rozhlédnout se… a ono se něco našlo! Odrazy, světla a sem tam nějaký střep.

Žádné přípravy a inscenace – představa, kompozice, zaostření, expozice. Je to tak jednoduché.

Mimochodem – Fujifilm X-E1 v kombinaci s jejich Fujinon 35/1.4 je prostě radost používat.

Kopytníkovy sušenky – homemade kuchtění

Vařím a peču pro radost a na chuť, takže produkty většinou nevydržely do úspěšného zdokumentování, bez ohledu na to, že mám fotoaparát prakticky vždycky někde okolo sebe. Tentokrát jsem udělal výjimku a rozhodl se udělat pár fotografií. Hlavně pak pro ty, kteří mi nevěří, že to peču sám 🙂

No a když už se peče, proč nevyzkoušet něco nového?

Mám sice odzkoušený a vychytaný recept, ale dělat pořád to samé by byla trochu nuda, že? Takže zase volná improvizace – mouka vyměněna za celozrnou, přidány vločky, jedno vejce navíc. Moje teorie „těsto snese všechno, když to bude dobré“ se opět potvrdila. Takže nová verze receptu nahradí tu původní. Sušenky se povedly a doufám, že udělají pár lidem radost.

Proč to všechno? Pro radost.

Z čeho?

  • 500 g pšeničné celozrné mouky
  • cca 100g ovesné vločky (klidně více pokud to umícháte)
  • 1,5 lžičky sody na pečení
  • 1,5 lžičky prášku do pečiva
  • 1,5 lžičky mořské soli
  • 250 g másla (pokud považujete máslo za pokrm pro milionáře tak dejte třeba Heru)
  • 500 g třtinového cukru tmavého
  • 3 vejce
  • 300 g hořké čokolády – dle preferencí
  • 100 g sušených brusinek
  • 75 g nesolených pražených arašídů

Jak na to?

Utřít cukr s vejci a máslem. Prosít mouku s kypřícím práškem a sodou. Vytvořit z toho těsto 🙂 přimíchat vločky, čokoládu, brusinky, případně co je libo.

Následuje krátká dokumentace celého snažení. Od těsta až po obal 🙂 foodporn nadšenci se tomu asi vysmějí, ale někde se začít musí. Plechovku jsem samozřejmě koupil, dělal jsem jen potisk (tablet – ruční kresba). Vtipné je, že byla ve výsledku levnější než papírový tubus.

Někdy se stačí rozhlédnout [2]

Je to sice 14 dní, ale snažím se nepolevit. Sledovat, fotit a učit se. Mezi tím proběhly dva fotokurzy pro BIC pod mým vedením, které mi daly více inspirace a nápadů než jsem sám očekával. Člověk se vzdělává i tím, že se snaží něco naučit ostatní. Přestože byl můj výklad někdy velmi chaotický, účastníci si z toho snad odnesli více než několik fotografií. Nebylo to přeci o tom udělat perfektní fotky tady a teď, ale naučit se fotit jinak a lépe 🙂

Znovu jsem si ověřil svou „teorii turisty“ tentokrát v Karviné – kdekoliv je člověk poprvé/podruhé dívá se na všechny místa úplně jinak. Hledá zajímavé detaily, nekouká jen před sebe. Naučit se stejně vnímat i místa, která mi přijdou všedni je asi nejtěžší úkol na kterém neustále pracuji.

Zde je galerie z posledních několika dní:

Někdy se stačí rozhlédnout [1]

Rozhodl jsem se znovu začít fotit pokud možno každý den. Proč? Člověk těžko může očekávat, že se v něčem zlepší, když nebude trénovat 🙂
První fotografie je z Frýdku-Místku, zbytek během půlhodinové procházky po Ostravě. Všechno to jsou místa, kde chodím/chodil jsem denně a říkal jsem si, že tam neuvidím nic nového a zajímavého – první chyba.

Druhá a ještě častější chyba je lenivost. Proč jednou za čas nevyměnit prošlapanou cestičku za pár metrů delší, ale zase zajímavější trasu? Člověk nikdy neví na co narazí. Trénink dělá mistry a občas takhle člověk přijde na místa, kde nakonec jindy vyfotí lepší fotky.

Co dál? Rozhodně se nejedná o žádné umění. Fotit. Třídit. Publikovat. Zase fotit a snažit se to dělat stále lépe.

Krajina – Frýdek-Místek

Zase několik fotografií z okolí Frýdku-Místku. Na Olešné klesla hladina vody tak, že vystoupily kořeny stromů, které byly nedávno ještě pod vodou. Také jsem si ověřil, že mám stále kde v našem městě objevovat nové pohledy 🙂 jen se je občas potřeba podívat dvakrát a pořádně.

Více tradičně v galerii: Architektura • Město • Krajina