Báječní muži na poruchových strojích

Přes drobné třenice prvního dne, jsem prakticky všechny problémy Pekelného DoDo úspěšně vyřešil. Žárovky vyměněny za 12V a to 2x21W, 1x10Wm takže DoDo svítí i při jízdě na plný plyn z kopce, jen to teď trochu natavilo kryt zadního světla 😀 hold hledání dokonalosti je delší cesta… 2-3 den tedy jsme tedy mohli jet krásně i večer.Neštěstí nastalo až ke konci 3. dne v odpoledních hodinách. Oranžového ďábla dohnal věk a nejspíše se vysypala rozběhová spojka – náhradní díl jsme neměli a pořád to jelo, takže jsme to nechali tak. Když už se mašina rozjela, tak to fungovalo ok, ale něco jako neutrál už moc nezná. Dojeli jsme zbytek plánované trasy a na poslední 4. den jsme místo dalšího keškosběru naplánovali výlet na peklostrojích směr Kozodírky/Kozojedy/Kozojídky 🙂 s minimem přestávek, takže jsme stroje pěkně protáhli a jednou delší zastávkou v pivovaru Dětenice.

Cíl se totiž musí vybrat pořádný! Atmosféra výborná, jen k vlastní škodě jako drožkaři alkohol požívat nesmíme, takže vychlazený Birell a zpět do sedla.

Suchá statistika za den 2-4:

  • Najeto – 140km
  • Závady – DoDo: 0x, Ďábel: 1x (prokletá spojka)
  • Maximální dosažená rychlost – 46km/h 😀 a neptejte se, jak to Mirkovi vyšlo
  • Zničené žárovky – 0!
  • Kešky – 206ks
  • Vysmátí řidiči – zase dva 🙂 trasa vycházela poměrně pěkně mimo kopce, takže jsme nemuseli tolik „pádlovat“
  • Spatřených srnek – spousta. Většinou je vyděsil řev našich strojů tak, že naštěstí nedošlo ke kolizi a pozorovaly nás pěkně z dálky
  • Jeden kůň co šel domů, ale asi si zapomněl klíče
  • Kozodírky
  • Kozojedy
  • Kozojídky

Fotogalerie bez úprav, přesně tak jak to vylezlo z aparátu. Prostě není čas 🙁

 

Jak to hodnotím? Jel bych znovu hned 😀