Báječní muži na poruchových strojích

Přes drobné třenice prvního dne, jsem prakticky všechny problémy Pekelného DoDo úspěšně vyřešil. Žárovky vyměněny za 12V a to 2x21W, 1x10Wm takže DoDo svítí i při jízdě na plný plyn z kopce, jen to teď trochu natavilo kryt zadního světla 😀 hold hledání dokonalosti je delší cesta… 2-3 den tedy jsme tedy mohli jet krásně i večer.Neštěstí nastalo až ke konci 3. dne v odpoledních hodinách. Oranžového ďábla dohnal věk a nejspíše se vysypala rozběhová spojka – náhradní díl jsme neměli a pořád to jelo, takže jsme to nechali tak. Když už se mašina rozjela, tak to fungovalo ok, ale něco jako neutrál už moc nezná. Dojeli jsme zbytek plánované trasy a na poslední 4. den jsme místo dalšího keškosběru naplánovali výlet na peklostrojích směr Kozodírky/Kozojedy/Kozojídky 🙂 s minimem přestávek, takže jsme stroje pěkně protáhli a jednou delší zastávkou v pivovaru Dětenice.

Cíl se totiž musí vybrat pořádný! Atmosféra výborná, jen k vlastní škodě jako drožkaři alkohol požívat nesmíme, takže vychlazený Birell a zpět do sedla.

Suchá statistika za den 2-4:

  • Najeto – 140km
  • Závady – DoDo: 0x, Ďábel: 1x (prokletá spojka)
  • Maximální dosažená rychlost – 46km/h 😀 a neptejte se, jak to Mirkovi vyšlo
  • Zničené žárovky – 0!
  • Kešky – 206ks
  • Vysmátí řidiči – zase dva 🙂 trasa vycházela poměrně pěkně mimo kopce, takže jsme nemuseli tolik „pádlovat“
  • Spatřených srnek – spousta. Většinou je vyděsil řev našich strojů tak, že naštěstí nedošlo ke kolizi a pozorovaly nás pěkně z dálky
  • Jeden kůň co šel domů, ale asi si zapomněl klíče
  • Kozodírky
  • Kozojedy
  • Kozojídky

Fotogalerie bez úprav, přesně tak jak to vylezlo z aparátu. Prostě není čas 🙁

 

Jak to hodnotím? Jel bych znovu hned 😀

Ve dvou v rytmu dvoutaktu na pekelných strojích

Člověk občas ani neví jak ty super a zdánlivě šílené nápady vznikají. Jsme kousek od českého ráje a proháníme tady slovenské stroje 🙂 jen by mě zajimalo, jestli tam nemají kopce bo jinak nevim kdo se chtěl lidem pomstít.

Suchá stastistika den 0 a den 1:

  • Najeto – 65km
  • Babetty položeny na zem – 3x (Mirek 2x, já 1x 🙂 )
  • Rozborka oranžového dábla – 30 minut (do nalezení vypínače světel)
  • Zničené žárovky – pekelné dodo žere benzín, olej a žárovky. Na 65km spotřeba 7ks a stejně nesvítí
  • Kopce – funěli jsme jak muži, tak stroje
  • Hospody – vesměs zavřeno
  • Kešky – 67ks (po servisu hold zahřívací den)
  • Sundaný výfuk – 3x (dodo)
  • Vysmátí řidiči – 2x
  • Pozornost okolí – 100 % (90 % vyvolal hluk, zbytek babetty)

 

Co se vleče neuteče?

Představte si situaci: horko, nic se vám nechce a v tom začne pršet. Vyčistí se vzduch a dostanete nápad na fotku. Pyl je pryč, vše se leskne, ideální podmínky. Co na tom, že jsou dvě hodiny ráno 🙂 prostě to musí být! Vyrazit do ulic, sehnat model a zrealizovat to, co se v hlavě toulalo jako nejasná idea.

 

 

PS: Během focení nebylo ublíženo vůbec nikomu, pouze fotograf se umazal od zábradlí. Mimochodem – foceno z ruky a v takové situaci je i šnek zatraceně rychlý!

Praha krok za krokem

Praha :) klišé

Praha. Západy slunce, uličky, turisti, klišé a atmosféra. Když se člověk trochu snaží, odveze si více.
Vzpomínky, pocity – otisknout to nějakým způsobem do fotografií. Vnímáte svět kolem sebe nebo jen procházíte?

PS: je legrace procházet Prahou v rámci testování barefoot obuvi 🙂 cítit každou dlažební kostku, kamínek a žebrování kanálu totiž pomáhá uvědomit si, kudy vlastně jdete.

Když mizí kus vzpomínek

malenovice-road

Věci se mění. Někdy rychle, někdy pomalu.
Občas se to samé děje i s oblíbenými místy – mizí.
Kdy jste naposled přesunuli fotografii z virtuálna na papír?
Dejte si pozor aby nevybledla stejně jako místa a vzpomínky…